PETR JANDA, nar. v Praze 1976
První nůž jsem dostal od svého dědečka, když mi bylo deset let. Byla to „klasika“, zavírací nůž Dukla, jako je tehdy dostávala spousta kluků. Jenže já jsem od té doby nožům definitivně propadl. S kamarády jsem běhal po lesích, chytal ryby a vždycky jsem při tom musel mít nůž v kapse. Snil jsem o velkém, dokonalém noži do lesa, ale ten byl pro mě nedostupný. Takže jsem začal s prvními pokusy. První nože jsem dělal už na základní škole. Byly z obyčejného plechu. No nebylo to ono, dávno už je taky nemám… Po maturitě a vojně v roce 1997 jsem začal pracovat v kovářské firmě Hefaistos s Pavlem Révayem, od kterého jsem se hodně naučil o zpracování materiálů a kování. Tehdy jsem začal vyrábět své první kované nože. Přelomovým rokem byl ale pro mě rok 2003, kdy jsem si postavil vlastní malou kovárnu. Propadl jsem kouzlu damascénské oceli a od té doby výrobě nožů věnuju veškerý volný čas. Je to můj koníček. Moje práce je ale stavební zámečničina.
Poprvé jsem své nože vystavoval v roce 2005 na nožířské výstavě v Praze. Od té doby se pravidelně účastním nožířských výstav v Praze a Příbrami.
Vyrábím je kompletně celé i s pouzdrem. Čepele kovu ručně. Používám k tomu mnoho druhů nástrojových ocelí. Od běžných uhlíkových přes stabilku (19 312;313), D2, RVL 34 až po damasteel a jiné. Rád ale kovu i ze starých ocelí, které hledám na různých zvláštních místech. Líbí se mi, že takový materiál má zajímavou strukturu a také nějaký příběh, historii, nějak fungoval, a ten příběh se pak stává součástí nože. Třeba svlak z kostela, opuštěného horského obydlí nebo kus konstrukce ze starého mostu. Rukojeti vyrábím z nejrůznějších druhů dřev. Z domácích, které sám sbírám a suším si je, ale i dřev exotických. Kromě toho používám i rohovinu, kosti, zubovinu, mamutovinu. Záštity tvořím kromě běžných kovů třeba i z mokumé, což jsou slitiny dvou kontrastních kovů. Jako třeba železa a mědi.
Z výše uvedeného je patrné, že nože a vše, co se kolem nich točí, to je prostě můj velký „kůň“. A vlastně i moje další zájmy s nimi nějak souvisejí. Zajímám se o techniky přežití v přírodě a lov. Z toho vychází i moje další hobby, lukostřelba, střelba z praku a z jiných palných zbraní. Ale třeba i fotografování, kde jsou mým největším úlovkem záběry přírody.
"Ostrý jsi jenom tak, jak ostrý je tvůj nůž. Nikdy s ním nezacházej špatně." (parafr. J. Wiseman)